Swing Band Tábor

Cesta do Regenu byla zajímavá převážně tím, že jsme zabloudili v Písku. Ale přes prvotní nesnáze – mimochodem z kapitoly zapomínání – Vlasta si tentokrát zapomněla oblečení (Petr Valyi – zvukař – vezl na místo odjezdu část aparatury, čtyři velké rampy se světly, spoustu drátů a stojanů a představte si, „zapomněl Vlastičce naložit oblečení…“) – jsme našli jak město Regen, tak i molo na kterém máme hrát. Jako první jsem prošel na trávníku něčím, co snad nemá ani cenu na těchto kapitolách popisovat. Kolegové se mi naschválnicky posmívali a vydrželo jim to do okamžiku, kdy zjistili, že to mají na botách skoro všichni… Překvapila nás asi dvousethlavá návštěva, která naše vystoupení velice hodnotila svým potleskem, vynucením několika přídavků, po skončení produkce poklepáváním hudebníků po ramenou a nakonec i příznivým článkem v místním tisku. Škoda jen, že je to v němčině, takže jsme si na zkušebně moc nepočetli. Zpíval Paul Batto – v první polovině jsme přehráli repertoár sinátrovek. První půle byla „tak trochu na vodě“, ale v druhé jsme už jsme váleli o stošest jako tank. Pak padla rosa a museli jsme všechno na zkušebně sušit.