Swing Band Tábor

Na závěrečný večer Mistrovství Světa v cyklokrosu bylo vstupné součástí vstupenky na závody, pozvány byly výpravy a pro kulturněchtivé domácí publikum byly přichystány vstupenky v předprodeji. Prodaly se čtyři lístky...

No a pak přišla skupinka Belgičanů, Italů, Holanďanů, Rusů, Angličanů, Španělů, ba i Japonci (i když ty jsem v pelotonu nezaznamenal)

 Já měl na puse pořád ještě opar, takže jsem se rozhodl, že budu dirigovat, čímž:

• jsem stoupl v očích publika (dokonce se v pozdějších hodinách ozýval nadšený potlesk a skandování, když jsem se po pauze vracel na podium - já se lekl, otáčel se a nevěděl co se děje a dav přidal, že jako reaguju a kynu divákům...)
• totálně jsem proti sobě popudil všechny muzikanty z kapely (to se mu to poroučí, když nehraje... a několik vulgárních výrazů)

A pak se to stalo: Do Petry se zamilovalo několik fanoušků z Belgie, myslím jeden Ital, a nějaký Angličani taky. Klucí byli z těch kol asi úplně zpitomělí a tak jsme celá kapela nevěřícně zírali, jak - co že tancovali spolu, to je v pozdnějších hodinách docela v pohodě - ale když už asi čtyří kluci už pátou písničku klečí na parketu před podiem, prosí ji, aby se na ně aspoň usmála, chtějí se s ní v Belgii oženit a podobně... Já chtěl, aby jim ještě zazpívala I wanna be loved by you, ale zoufalý výraz Petry, která se schovávala za mikrofonním stojanem mě přiměl, abych jí už netrápil.

Přidávali jsme asi přes půl hodiny, lidi řvali ať hrajeme dál a nakonec už jsem to nevydržel, řekl jsem jim, že je zítra pondělí a musíme vstávat do práce a už je jedna hodina, oni se na mě podívali, řekli OK, sorry, podali jsme si ruce a byl konec.